Když máte kocovinu, dejte si panáka!

Poslední dobou se v novinách, blozích ale i v hlavách „velkých státníků“ jako je například Obama či Hollande rodí skvělý plán na řešení nynější „krize“. Nemůžu si pomoci, ale velmi mi to připomíná dobu mých studí, kdy jsme raní kocovinu léčili panákem. Nevěřili by jste, ale fungovalo to! Kocovina se však mnohdy vrátila s ještě větší silou. Mládí a nezodpovědnost to však zahráli vždy do únosného outu. 

Dnes ráno jsem si přčetl blog pana Hlavatého, který mi tyto skvělá bezstarostná léta připoměl. Dnes jsem však o více jak 10 let staší a to mládí a nezodpovědnost se nějak vytratili pod tíhou snahy přežít v dnešním světě. Pan Hlavatý celkem pěkně popsal dnešní „krizovou“ kocovinu, ale způsob řešení mi spíše připoměl onoho ranního panáka! Přerozdělování, půjčování levných peněz s ještě nezaschlým inkoustem vlastně nic jiného není.

Nicméně stavět stát na honbě za růstem sice lze, nicméně žádný růst netrvá věčně a tak i přes veškeré úsilí v honbě za tímto svatým grálem nakonec opět zkončíme tou kocovinou. Každý a to i amatérský ekonm ví, že ekonomika osciluje, tedy houpe se nahoru a dolu. Proto jsem bytostně přesvědčen, že dokud si toto ti chytráci nahoře neuvědomí, bude období látání děr střídat období slavných „krizí“. Ostatně když se bolševik snažil poručit větru a dešti, skončilo to poklesem úrody. Analogicky lze předpokládat, že když budem poroučet růstu, skončí to dalším propadem. To co tu chybí je především trocha pokory!

Nejsem rozhodně toho názoru, že by státy měli masivně organizovat prorůstová opatření. Jsou to vlastně vyhozené peníze už jen proto, že efektivita využití oněch finančních prostředků v porovnání se soukromým sektorem vždy bude velmi bídná. Naopak jsem toho názoru, že jedinou cestou ven z dnešní kocoviny je „vyčištění“ socialisticko birokratických státních zřízení a návrat k jednoduchému, průhlednému a předvídatelnému státu/prostředí.

Zvyšování přerozdělování nepovede k větší spotřebe tak, jak uvádí pan Hlavatý, ale povede jen k nárůstu úspor. Za situace, kdy nikdo není schopen říci co bude za rok, protože v mlze birokratických nařízení, změn zákonů a silných prohlášení se každý totálně ztratí! Pak už následuje jen nárůst úspor, kdy každý logicky začne syslit, aby přežil. Tedy peníze z ekonomického koloběhu se ztratí, respektive budou nečinně ležet a čekat na světlé zítřky. Další slabinou přerozdělování je jeho míra! Ve chvíli, kdy je těch co do společného dávájí méně než těch co z něj berou, skončí to další kocovinou. Ostatně dnes se vyplatí sedět doma na zadnici a nechat se živit ostatními. Máte dost na jisté živobytí a na černém trhu si přivyděláte i na nejaký ten luxus. Tedy totální demotivace tvořit hodnoty!

Taktéž půjčování peněz centrálními bankami akorát nutí lidi v honbě za lepším polštářem pod svým zadkem investovat do produktů, jejichž riziko naprosto neodpovídá případnému zisku. Krásným příkladem jsou státní duhopisy. Tohle nemůže zkončit jinak, než opětovným splasknutím investiční bubliny a další „krizí“. Ostatně ona ta hypotéční bublinka byla to samé – vysoká rizika, nízký výnos a bům!

Daně obecně vysají peníze z ekonomiky a pokud přesáhnou určitou mez, začnou svým demotivujícím efektem onu ekonomiku ničit. Vybrané daňe jsou přerozděleny s nízkou mírou efektivity, dochází ke „krádežím“ a i onen výběr nese své náklady. Stát je vždy horší hospodář než lidi, to je axiom! Rozumné daně být musí, ale s mírou a nikoliv Mirkem Kalouskem.

Osobně jsem toho názoru, že honba za růstem, zvětšováním míry přerozdělování a snahou udržet životní úroveň je stejné jako si dát dalšího panáka. Nejlepší by bylo se zakousnout do roubíku, vyzvracet se a s trochou pokory příjmout nynější stav! To je nejrychlejší cesta z té dnešní „krizo“ kocoviny! Ano, znamená to pokorně příjmout fakt, že ekonomika osciluje stejně jako se spívá v oné skoro lidové písněčce: „jednou si dole a jednou nahoře“. Z toho pak už vše samo vyplyne, tedy že je nezbytné odfouknout dnešní mlhu birokratických zákazů, příkazů a celý systém zjednoduššít. Ano, znamená to i neměnit zákony jak na běžícím páse, což v konečném důsledku znamená i stabilitu a předvídatelnost chování státního aparátu. Prostě a jednodušše, vykašleme se na socialismus a pokorně náš byrokratický systém změnme na jednoduchý, průhledný a předvídatelný stát, tam je třeba začít. Poté lze řešit výši daní a míru přerozdělování! Naopak to vždy zkončí jen další kocovnou!