Hlavně, že ta naše republika vnzikla …

Dnešní den je pro mě osobně především svátkem vítězství propagandy a české malosti. Zářným příkladem toho byly dnešní proslovy našich moudrých na Vítkově. Počínaje ministrem kultůry, panem Danielem Hermanem a konče tou milou, mladou dámou.

Pro mě osobně je vznik Českosovenska histrickou tragédií, nepochopením dějin a entita, jejíž základy spočívají především na nenávisti k Němcům, ničem jiném. Toto mi potvrdil i proslov té mladé slečny dnes na Vítkově. Nepochopení kořenů českého národa vedla lidi jako byl Masaryk a jeho nohsledy k vytvoření geniální propagandy postavené na myšlenkách opilců jako byl Jungmann či Dubrovský. Obecně na postojích českých obrozenců.

První Československá republika a její pohrobek, Česká republika si svoji „živnost“ založili na tradici svatého Václava a Karla IV., vše spojujíce s jakousi pofiderní svobodou, jejíž základ leží v nenávisti vůči němcům. Ptám se ale jakým němcům, těm Jungmannům, Hermanům, Dienstbierům či dalším milionům Čechů, kteří nosí dodnes německá jména? Ne, češi byli a jsou němci, stejně jako Lužiční slované. Za těch tisíc let, co jsme společně s Němci žili v jednom státě by každý z nás našel ve svém rodě nějakého němce. Možná by se nakonec i většina z nás divila, kolik jich v rodině má a musí se tedy nenávidět.

Co se tradice naší České republiky týká, tak její tradice začíná Masarykem a dalšími lidmy, kteří v záchvatu nenávisti zradili svoji zem a šli bojovat proti císaři. Ano zradili svoji historii a stříleli do vlastních lidí. Šlo o desetitisíce či dokonce statisíce lidí, kteří se postavili proti několika milionům vlastních a bez soucitu a hanby do nich stříleli! Nicméně první válka dopadla jak dopadla a historii píší vítězové, tedy i ti, co z nenávisti zradili, jsou dnes stavěni na piedestály hrdinů. Propaganda je mocná věc a historické souvislosti jsou jen její obětí. Škoda, že málo z nás tu propagandu a vymývání mozků přežilo bez újmy.

Symbolem České republiky je dle dnešních propagandistů svatý Václav. Přemyslovec, který platil tribut německému cisaři. Tedy deklaroval mu podřízenost ač mu lenní slib nikdy nesložil. Kdybychom se dnes vžili do svatého Václava, jeho doby a souvislostí, asi by nám, to co dnešní představitelé našeho státu na Vítkově sdělovali, přišlo poněkud nepochopitelné. Počínaje stítním znakem, který by Václav nepoznal, ve znaku měl totiž orlici, konče jazykem který užíval a čeština to rozhodně nebyla. A pokud by měl někdo tolik empatie, aby se do jeho kůže vžil, musel by si u vrat boleslavského kostela s kudou v zádech říci: „Sakra, že já nebyl rychlejší a toho Boleslava neposlal k Bohu rychleji“!!!

Dalším propagandistickým symbolem našeho státu je Karel IV., vyzdvihovaný jako největší čech! Tomuhle se vždy musím zasmát! Otec byl němec jako poleno, Lucemburk. Matka byla Přemyslovna. No, v tomto významu bych ale neřekl, že Češka“. Matkou Elišky byla Guta Habsburská z tolik Čechy nenáviděného rodu posledního Českého krále. Tohle už naši propagandisté neříkají! Karlovou prababičkou byla Kunhutu Uherská a pokud budu pokračovat v přímé linii od Elišky dále, pak to to budou Kunhuta Štaufská, Konstancie Uherská, Judyta Durynská, Ryhenza z Bergu, Svatava Polská, Jitka ze Schweinfurtu a Božena. Ukažte mi jedinou češku mezi nimi, snad krom té poslední!!! Kolik tedy v sobě měla Eliška české krve. Pramálo! Byla kovaná němka, stejně jako celá tehdejší elita!

A takto bych mohl pokračovat, třeba i tím, že manželkou Albrechta II. Habsburského, českého krále byla Alžběta Lucemburská, vnučka Karla IV. Historie Českého království, českých významných osobností, mimo jiné i těch výše zmíněných, končí rokem 1918 a začíná nová historie. Historie novodobého Českého státu, která nemá s tím předešlím prakticky nic společného!

Náš novodobý stát, s jehož myšlenou přišel Masaryk až v roce 1915 je prostě faktem. Nese ve znaku dvou oceasého lva, který nebyl znakem Přemyslovců, ale znakem Přemysla II., němci zvaného Otakar, který si jej zvolil z mindráku a ve snaze poslat otce, Václava I., do „důchodu“. Nicméně si musel počkat až na jeho smrt. Dnešní naše republika je tak legitimním státem, který má celých 96 let tradice, snesl mnohá utrpení druhé války, komunistického režimu a pomalu dospívá v demokratickou zemi hodné úcty.

Osobně si myslím, že je třeba brát dnešní republiku jako skutečnost, která vznikla z nenávisti a malosti a vyrostla v pubescentní stát, který míří dobrým směrem k demokracii a velikosti, nicméně si doposud uchoval kořeny oné zakládající nenávisti a malosti. Navíc, jako klasický pubescent hledá svoje počátky v něčem co s ním reálně naprosto nesouvilí a naopak by bylo s ním v opozici. Kdyby totiž náš stát hledal své tisícileté kořeny poctivě, musel by dnes být v soustátí s Rakouska a na hradě by musel sedět právoplatný potomek a dědic Přemyslovců jako byl Václav, nebo Lucemburků, jako byl Karel IV., Karel Habsburský.

Přeji vše nejlepší České republice, přeju ji dlouhá léta a přeju ji, aby už konečně dospěla. Dospěla, zbavila se té malosti a nenávisti a vyrostla ve velký, sebevědomý, demokratický stát, který si nemusí lhát do vlastní kapsy a bude hrdý na to co se od roku 1918 stalo, protože to je jediná historie a tradice tohoto státu!