Zkončili jsme u slavného Wogastisburgu, který byl, podle národně uvědomělých historiků a našich učitelů, velkým vítězstvím Slovanů. Co se ale dělo dále s námi „Čechy“?
Po smrti Sáma se jeho mocenský konglomerát opět rozpadá do kmenových uskupení. Ano, každý chce svůj díl moci a bohatství. Nicméně tu mrtvo není a města, které tento konglomerát založil prospívají a časem se stanou základem Velkomoravské říše Mojmírovců. A tou budeme pokračovat, abychom si ukázali, jak porspívali i zdejší lidé.
Velká morava sice není to samé jako země Bójů, ale jistě měla velký vliv na naše národní buditele. Opět se vžijme do tehdejší doby. Velká morava byl konglomerát kmenů, kde vládl ten aktuálně nejsilnější. Ano, ten co byl schopen pobít svoje oponenty bez mrknutí oka. Jedním z nich byl i Mojmír I., zakladatel dynastie Mojmírovců. Byla to vratká struktura, která už pomalu a jistě přestala vykazovat čistě slovanský fenomén. Ano, už se tito Slované statečně míchali s Maďary a Germány. Nešlo o národ, ale o peníze a moc.
Co je ale zajímavé na této říši je, že se bez řečí představitelé tohoto konglomerátu dostavili na sněm do Frankfurtu, který svolal Ludvík Pobožný. Defakto tak uznali svoji podřízenost Franskému králi. Život by byl ale velmi nudnej, kdyby to tak zůstalo. Papež odmítl vyslat biskupy na Moravu z mocenských důvodů, bál se Ludvíka Němce a tak se Mojmírovci, pravděpodobně velmi uraženi, obrátili na Byzanc a pozvali misionáře z té východní části. Modří už tuší, Cyrila a Metoděje.
Cyril a Metoděj, Řekové, jsou celkem po právu považováni za velké persony Slovanské historie. Ano, přišli s cyrilicí, písmem, které pro zdejší křováky znamenalo samostatnou gramotnost. Latina přeci jenom byla tková „Germánská“. Toto byl, z mého pohledu bod zlomu. Slované přijali vlastní písmo a některým zůstalo v různých obdobách dodnes. Obzvláště na východ od nás. Tedy už příslušnost ke slovanskému etniku nelze určovat jen podle jazyka, ale i podle písma. Bohužel nám zde, v té naší kotlině, toto nějak uteklo a tímto písmem nepíšeme.
Netrvalo to však ani 40 let a pod tlakem Franské říše akceptuje Mojmír II. vizi Germánů, žádá papeže o biskupy, píše latinkou a odvrací se od východního vzdoru. Že by se s Germány dalo vyjít i po dobrém? Asi to byl finančně a mocensky pro Mojmíra velmi zajímavý krok. Ostatně mnohé slovanské kmeny u východního pojetí víry zůstaly a ponechali si i to co k nám přicesli Cyril a Metoděj. Ano, například kyjevský kníže si vzal dceru Byzantského císaře a prohlásil se za césara, imperátora, tedy cara z tytulu tohoto sňatku. Vazby na tyto události jsou dodnes silné a viditelné, nás však evidentně minuly. Oslava svátku Cyrila a Metoděje má tedy pramálo společného s naší historií a vývojem. Tém nechci žíkat, že jej nemáme slavit, ale je třeba vědět, jak to vlastně bylo ...
V zemi Bójů však mrtvo nebylo. Čile se tu bojovalo o moc a peníze. Osobně se domnívám, že Přemyslovci jsou větví Mojmírovců a byli objektivně Mojmírovcem do Čech dosazeni. Bořivojem I. počínaje. Velmi známé je Svatoplukovo tažení proti Ludvíku Němcovi ve kterém šlo o moc a vliv nad Jižními Čechami, Bořivoj z věčnosti pomohl, byl pořád ještě slabší. Tito vládcové nebyli žádné ořezávátka, když šlo o peníze a moc, moc neváhali a meče tasili rychlostí blesku. Z toho co jsem napsal je zřejmé, že se zdejší vládci chovali vůči Karlovcům rovnocenně a skutečně to bylo poslední nezávyslé období na Francích, ač bezezbytku prijali jejich latinskou kulturu.
Tato část nebyla moc záživná, nicméně byla důležitým pojítkem mezi Sámem, kterého Masaryk povyšoval na prvního slovanského vládce a od něhož odvozoval nezávislost nás Slovanů/Čechů na Germánech. Bohužel i zde se čeští národní buditlé hluboce mílí a zkreslují fakta jako ta o Cyrilovi a Metodějovi nebo o Velkomoravské říši. Pokud bych měl shrnout epizodu Velkomoravské říše, shrnul bych ji jako období hledání. Zdejší kmeny, již statečně se míchající s Maďary a Germány, hledají svojí příslušnost. V bojích o moc a peníze se kloní na stranu Byzance a zpět k Frankům. V tomto období však padlo konečné rozhodnutí, budou to Frankové, Germáni, s nimiž zdejší kmeny spojí svoji budoucnost a za několik staletí svůj vliv nepřehlédnutelným zůsobem do historie zapíší! V tomto období lze ještě hovořit o relativní nezávislosti na císařích Svaté říše římské, naposledy!
Příště to budou mí oblíbení Přemyslovci a perly o nich, protože s nimi spojujeme Český stát, českou státnost a bohužel hloupě i etnickou příslušnost. Dozvíme se, kde se vzal náš dnešní státní znak a vlajka ...
