Naposledy to byl Přemysl I., o kom jsem psal. O panovníkovi, který nadevší pochybnost učinil dvě věci, které až do dvacátého století přetrvali.
První byl fakt, že České království bylo po jeho vládě první v říši a ten kdo ji vládnout chtěl, musel bejt kámoš českého křále. A druhým faktem je, že to byl rávně tento panovník, který do této země přivedl obrovskou německou populaci, která se pak staletí s tou naší českou míchala a míchala. Důsledky tohoto jeho počinu tu máme dodnes. Pojďmě ale k jeho synovy, Václavy.
Václav I. byl bezpochyby hoden svého otce. Byl to chytrý a předvídavý panovník, který svým přístupem posunul Čechy o další kus dál. Ekonomicky pozvedl tuto zem, vítal další německé osadníky a v říši pokračoval v politice svého otce. Ano, v politice, kde bez českého krále císaře nebylo. Tato politika však měla i negativní důsledky. Nenávist a ztach z českého krále dále rostl v celé říši.
Musím přiznat, že Václav byl natolik obratný a silný, že právě jeho přičiněním se Rakouské remě stali po právu lénem českého panovníka. Byl to on, kdo Dědictní po Bábenbercích získal, i když to nebylo hned. Ano, Rakousko patřilo k Čechám. Udělal ale i mnoho chyb, které se později ukázali býti fatálními. Václav totiž věnoval svoji pozornost především svému synovi Václavovy. Chtěl, aby to byl panovník s velkým P a jaksi zapoměl, že je tu i druhý syn. Ano, Přemysl, později nazývaný Otakar II. Když Václav náhle zemřel, Václavovi nezbylo, než se s velkou neochotou obrátit na druhorozeného syna. No, popravdě, Václav upadl do letargie, vykačlal se na vládnutí a politiku a odjel z Prahy. Toto období bylo tím nejhorším co po dlouhé době Přemyslovce potkalo. Důsledkem byl vzdor následníka, Otakara II. proti otci a dvě „války“, které byly úplně zbytečné. O tom si ale povíme o kousek níže. Václav I. byl dobrý král, který zvelebyl léno svého otce a bez jeho přičinění by čeští králové nebyli ještě mocnější než za jeho otce. Byl to on, kdo svůj rod spojil s císařskám rodem Štaufů, byl to on, kdo svému synovy dal takovou pozici, až mu stoupla do hlavy. Zanechal synovy Rakouské země. Jeho děti do naší historie zasáhli opravdu zásadně, měli na to pozici.
Václavovou sestrou byli ženy jako Anežka Česká, Dagmar, dodnes uctívaná Dánská královna či Ana Lechnická. Perličkou však je, že Václav neměl problém „zneužít“ služeb svých sester, jako byla Anežka a vždy se jí i náležitě odvděžil. Jeho vděk za Anežčiny diplomatické služby a úskoky najdete v Praze, klášter křižovníků s červenou hvězdou. Ano byl to tak velký vděk sestře, že kvůli ní posunul hranice Pražského města, aby jeho vlastní matka musela odejít založit si klášter jinam. I ten klášter Konstancie Uherské znáte. Ano je to Předklášteří u Tišnova, Porta Coeli. Blíže Uhrám. Pojďme ale už K Otakarovi II.
Přmyls II., Němci nazávaný Otakar, opět víme od kud je ten Otakar, ve školách nazávaný král železný a zlatý, byl ostudou svého rodu. Nebyl to dobrý panovník, chyběl mu takt a trpělivost. To už bylo vidět za života jeho otce. Bohužel musím naše národně uvědomělé občany ujistit, že králem železným byl jeho děd a králem zlatým byl jeho otec.
Po smrti Přemyslova bratra Václava se z vyhlídek jeho otce na Sacburský biskupský stolec pro Přemysla, který mimo jiné patřil jeho prastrýci, stala jen pohádka. Otec Václav upadl do letargie a Přemysl si oddechl, dráha klerika mu nebyla příjemnou vyhlídkou a nyní se mohl stát králem. Otec byl však moudrý a chtěl, aby se Přemysl nejdříve učil královskému řemelsu. To bylo ale přmyslovy málo a tak si sehnal armádu a tátu poslal do důchodu. No, takovouhle facku si jeho otec nemohl nechat líbit. Letargie byla ta tam a synek dostal řádně a poprávu na zadel. Vyvázl z toho ale dobře, stal se spolukrálem.
A zde se dostáváme k další perně našich buditelů, nacionalistů. Když Přemysl povstal proti otci, nemohl nést stejnou korouhev s orlicí. Musel se odlišit a zvolil lva. Ano, toho lva co máme dnes ve státním znaku. Nevím, jak na tp přišel a proč měl lev dva ocasy. Lze jen hádat a osobně se domnívám, že se chtěl odlišit od znaků svých vzdálených přibuzných a tak dal svému lvu ocasy dva. No, možná měl ve znaku dva lvy a jedev vlezl do zadele tomu druhému, což by dobře charakterizovalo i dnešní českou mentalitu. Lev byl stříbrný na zlatém poly – dobrá chrakteristika Přemyslova ega! Z korouhve se lvem se časem staly zástavy se zlatou a sttříbrnou, Ze stříbrné a zlaté se časem stala červená a bílá a když přišel Masaryk a zjistil, že pruh červené a bílé mají i nenávvidění Poláci, vypsal soutěž a mezi Přemyslovy barvy korouhve se dostal modrý klín. A tak vznikla nače státní vlajka. Bída, co? Vemem co máme z historie, upravíme to k obrazu svému a je z toho tisíc let Přemyslovské tradice. Tak to ani náhodou. Jsou to symboly Přemyslova vzdoru proti otci, které se prostě v historii udrželi, aby mohli býti pokrouceny a zneužity.
Přemysl však povstal proti otci, nelogicky, i podruhé a přišel o vše. Opět dostal lekci od zkušeného otce a přišel o vše co mu otec velkoryse dal. Musel si počkat na jeho smrt a té se i dočkal a to v pozici „nikoho“. Po smrti svého velkého otce Přemysl neváhal a pokračoval ve své hloué politice. Byl to přeci syn císařovi dcery a každý ho musel poslouchat! No, nemusel, nenávist a strach v říši rostl. Přemyslovy se ale nedá upřít, že byl dobrým válečníkem. Válečníkem, který nedosáhl kvalit svého otce a děda, ale na ty okolo to bohatě stačilo, tedy prozatím.
Přemysl po smrti císaře však přestřelil. Chtěl se sám stát císařem a jeho ego bylo tak veliké, že nepochopil situaci v říši, přecenil svoji pozici, která byla velmi dobrá a sebral si sousta, kterého nesnědl. Ano, neodhadl nenávist říšské šlechty a její strach ze své moci a pomohl bezvýznamnému hrabátku Rudolfu Habsburskému na říšský trůn. Ano za vzestupem moci Habsburků stojí právě Přemyslovo ego, jeho rozpínavost a přehlížení vlastních sousedů. Za jeho vlády bylo české království územně největší, to ano, ale zásluhu na tom nesl prmalou. Toto byla zásluha především jeho otce Václava, která v kombinaci s jeho egem znamenala jeho konec na Moravském poly.
Moravské pole bylo katastrofou, Přemysl padl! Donutil říšskou šlechtu zvolit Habsburka na trůn, vytáhl jej nechtíc k moci a nakonec se s ním utkal. Zrada se dala čekat, taková moc v jedněch rukou byla v říši nepřípustná a tak Přemyls pohřbil dílo svého otce a děda, na Moravském poli v dnešních Horních Rakousích. Přemysl byl opravdu dobrý válečník s obrovským egem. Účastnil se několika křížových výprav a mimo jiné založil město Konigsburg, dnešní ruský Kaliningrad. Vlastně Přemysl byl přeborníkem v zakládání měs a najdete jich v této zemi věru mnoho, které založil.
Přemysl II. Otakar je ukázkovým příkladem kroucení historie první republikou. Byl to velký král, který měl ještě větší ego, pramálo toho sám dokázal a Čechy uvrhnul do chausu a způsobil katastrofu. Jistě chápete, že to byl nejmenší z Přemyslovců a jeho malosti vidíme kolem sebe dodnes. Například je to i odpor k Habsburkům, jenž byli nepochybně nemesis Přemyslovců, zdatně přikřášlenou našimi buditeli.
Pojďme dále, po Přemyslovy nastala doba chaosu, sny Václav byl malý a v zemi vládli Braniboři. Odtud máme ono spojení Barniborů a úpadku. Václav však dospěl a na trůn nakonec usedl jako druhý. Z mého pohledu to byl značně labilní a nemoný člověk, nicméně v zemi opět vybudoval prosperitu a vrátil jí alespoň z části pozici, ktrou jeho otec pohřbil. Byl to tedy dobrý král, lepší než jeho otec. Získal mimo jiné i Polskou korunu a územě si po otcově katastrofě značně polepšil. Prličkou na tomto králi je, že v rámci mocenských bojů mu byl předurčen sňnatek s Gutou Habsburskou, dcerou toho, kdo porazil jeho otce. Dobrý tah ze strany Habsburků, kteří se chopili Rakous a toužili po české koruně, aby upevnili svoji moc. Jejich čas však ještě nepřišel až čas Přemyslovců byl definitivně sečten.
Nedlouho po smrti Václava II. dojde k další katastrofě. Jeho 17ti letý syn, Václav III. je v Olomouci zavražděn a tím končí zaltý věk Přemyslovců. Vymírá primogenitura a královský větev. Proč se tak stalo nikdo nikdy nevyzvěděl. Jedni říkají, že to byla práce šlechty, což se mi zdá nejpravděpodobnější a nebo Habsburka. Nevím ale proč by to Habsburk dělal.
V dalším čtení zhodnotíme dobu Přemyslovců a podíváme se, co z té jejich státnosti nám dodnes zbylo.
