Důchody: Budeme se mít všichni jak v žitě, v příštím životě!

Úplně mě fascinuje, jak se dají vymýšlet komise, výbory, kolégia a podobně, když jde o důchody. Nepamatuji si, že by to někdy něco přineslo, krom příšerných nákladů. Nečasova vláda byla v tomhle nejlepší, nakonec na vzdor všem prosadila takové polovičaté řešení, které se stalo jen dalším volebním tahákem bolševické opozice. No, lepší tohle, než drátem do oka.

Už bylo hodně komisí a důchody se snad řeší od pádu totality. Zatím bez úspěchu a pochybuji, že se ve svém životě něčeho rozumného dočkám. Ono je třeba nejprve říci zda je důchod sociální dávkou nebo nikoliv? Odpověď na takovouto otázku jem snad ještě nezaznamenal. Vždy je to totiž odpověď ve stylu chytré horákyně. Ani nahá, ani oblečená. Prostě pořád napůl a nikde nic.

Osobně si myslím, že je nezbytné si přiznat tu díru co v důchodech je. A není to jen oněch 40 mld.ročně o kterých se pořád mluví. Je to daleko horší! Kdyby stát dnes utnul státní socialistický důchod, tak bude muset ještě vypalti více jak čtyřnásobek toho co dnes již dluží. A proto se do toho nikomu nechce, to by byl bankrot. Nejhorší ale je, že tahle cifra statečně roste dál. Nakonec valorizace důchodů a demografický vývoj tuhle ranu natolik nafoukne, že praskne jako balónek. To pak bude lidských tragédií, nejvíce však mezi těmi, co ten socialistický stát tak statečně bránili. Jo, boží mlýny melou pomalu …

Každý, kdo umí trocha počítat a zamyslí se nad tím prvním pilířem, musí nezbytně nutně nakonec dojít k závěru, že tenhle geniální super ozkoušený systém není nic jiného, než klasické letadlo. Kdo nastoupí poslední, zapláče. Nejhorší však je, že nastupujem povinně všichni dle zákona. Tedy bolet to bude holt všechny, jen některé méně, protože to pochopili a některé více, protože chtěli spravedlivý a solidární společnost. Holt kde se nedá nic sebrat (například důchodcům), těžko může být nějaká státní solidarita.

Nebyli bychom to ale češi, kdybychom nechtěli vynalézat kolo znova. Holt, i když to bude úplná blbost, musíme na to udělat ty komise. Přitom si stačí nadefinovat několik základních věcí a řešení je pak už celkem jednoduché. V téhle zemi se ale jednoduchá řešení prostě nenosí. Osobně si myslím, že by stačilo udělat toto:

- V prvé řadě se podívat pravdě do očí a jasně říci, že tohle bude průšvih. Zatím se tak nestalo, zdroje pořád jsou ...

- Uvědomit si, že důchod není solidární dávka, je to především odraz toho, jak se kdo staral a jak kdo myslel dál než k dalším buřtům na předvolebním meetingu socialistických dobrodinců.

- Jasně říci, že tenhle průšvih bude muset někdo zaplatit. Ten někdo bude moje generace ať se mi to líbí nebo ne. Tohle říct na rovinu, dýchalo by se mi o hodně lépe a rozhodně bych se podle toho zařídil. Mnozí to neudělají a v důchodu se budou pak strašně divit, až je pošlou se pást na ten betonový plácek.

- Pak už bych se koukl třeba na systém, který mají v Austrálii a zkusil bych ho v delším časovém horizontu převést k nám.

V čem pak ten Australský systém ale vězí? No, v solidárním socialistickém důchodovém systému určitě ne. Dle mého názoru je to systém naprosto geniální, což je i vidět na relatiním bohatství tamních důchodců. Stát každému založí důchodový účet a zaměstnavatel odvádí jeden jediný odvod a to právě na tento důchodový účet. Myslím, že je to ve výši 10ti procent. Každý kdo pracuje, tedy spoří na důchod. Osobní účet se dědí a důchodová hranice je myslím 60 let. Kdo nepracuje, nakonec skončí v sociálním systému s almužnou. Když je člověk mladý a má rodinu, nespoří více než toto, ale když děti odejdou, mnoho jich začne spořit a to z jednoho jednoduchého důvodu. Cokoliv co si člověk odvede navíc do tohoto účtu se mu odčítá od daňového základu. Tedy lidé nad padesát spoří jak o život nezdaněné peníze. Stát to ale nebolí, protože ten člověk ty peníze nakonec stejně utratí a tam se stát vyřádí v nepřímých daních a účastník nezatěžuje stát sociálními výdaji. Nikdo neřeší kdy půjde do důchodu, jde v 50ti když na to má, nebo pracuje i do 80ti. To by ale Marxová neměla co řešit a nemohla by dělat to svoje dobro. 

Navíc tenhle systém se dá využít pro financování státního dluhu. Stát si od konzervativních spořilů půjčí a dluží tak vlastním lidem. To je vždy lepší než dlužit bankéřům a navíc tady peníze vždy budou …

Změnit ale tohle letadlo není věcí několika měsíců, ale jedné generace. Dokud se ale se změnou nezačne, bude to jen a jen horší a dražší. Pokud dostanu šanci, udělám vše proto, abych z tohohle letadla vystoupil a to i za cenu, že budu muset z tohoto našeho ráje odejít.